Poprvé jsi do Třince přijel v roli soupeře. Jak jsi se cítil, coby místní odchovanec?

Působil jsem tady po celou dobu od mládeže. Bylo to pro mě takové speciální, protože s většinou hráčů jsem seděl v kabině, skoro všechny jsem znal. Na to utkání jsem se velice těšil, přijela se podívat rodina. Byl to můj první mistrovský zápas proti Třinci, v zimě jsme proti němu hráli přípravný zápas.

Otázka k derby – jak je vidíš s odstupem času?

Třinec byl po taktické stránce mnohem lépe připraven. My jsme neměli vůbec nic, Třinec vyhrál naprosto zaslouženě. I přesto jsem si ten zápas docela užil. A asi nejen já, ale také Denis a Tobiáš Nieslanikovi. Myslím si, že zejména pro Denise to bylo zvláštní, protože ten v Třinci hrával i za áčko.

Pořád jsi hráčem Třince, je to tak?

Ano, ve Vítkovicích jsem na hostování do konce sezony. Pak se bude řešit, co se mnou bude dál. Ve Vítkovicích jsem rád, protože v Třinci bych tak velké herní vytížení neměl. Zpočátku jsem to ve Vítkovicích neměl snadné, protože přechod z dorosteneckého do mužského fotbalu je náročný. Pro měl byl těžký, ze začátku jsem se trápil. Chytil jsem se a s přibývajícími zápasy se cítím lépe a lépe.

Na jaře jsi za Vítkovice nastupoval v divizi. Jaký je podle tebe rozdíl mezi divizí a třetí ligou?

Přišli mi, že divize je mnohem více soubojová, každý hráč hraje do těla. Třetí liga je mnohem více fotbalová. Mě osobně to vyhovuje, protože jsem spíše subtilní postavy.